Návštěvu u veterináře si vyžádá každé zvíře, ať již chováte pejska, kočku, morče, či andulku apod. Některé problémy se ale musí řešit častěji, proto je dobře, aby majitel domácího mazlíka byl na ně připraven. Doporučujeme vám pravidelné půlroční návštěvy v naší ordinaci, během nichž provedeme odběry krve, rentgeny a ostatní vyšetření kterých bude potřeba. Během návštěv nás nezapomeňte informovat i o změnách v chování, chuti k jídlu apod. Důležité je kontrolovat psům zrak a sluch. Pokud se zrak u starších psů zakalí, nemusí to znamenat nějaké onemocnění. Ale tak jako u lidí, tak i u psů ve vyšším věku se může objevit šedý či zelený zákal. Pokud si všimnete, že váš pes za šera začne narážet do okolních věcí, příčinou může být ztrácející se zrak. Stejně tak je to se sluchem, s věkem se sluch u psů také zhoršuje, pes nereaguje na zavolání, ani na známe zvuky jako je například otevření lednice, šustění sáčku apod.
Očkování
Vakcinace se týká psů i koček. Očkování psů pro vzteklině je povinné, ale je vhodné zvážit i dobrovolné očkování. Vzteklina je virové onemocnění, při kterém virus napadá nervový systém zvířete, což se projevuje změnami v jeho chování, postupně nastává ochrnutí a následně smrt zvířete. Tato nemoc je přenosná i na člověka. Štěňata je nutné očkovat ve třech měsících věku a poté pravidelně každý rok je potřeba provést přeočkování. Není vyjímkou, že virem vztekliny byla nakažena kočka, proto doporučujeme očkování provádět i u koček, které žijí převážně mimo byt. Další nemoc, která se může objevit je psinka. Toto onemocnění napadá imunitní systém zvířete a velmi těžko se pak léčí. Ideální doba pro očkování štěněte je 6-9 týden jeho věku a poté jej nechat každý rok opět přeočkovat. Dalšími nemocemi, kterým se dá předejít dobrovolnou vakcinací, jsou psincový kašel, leptospiróza, infekční žloutenka nebo parvoviróza. Kočky je vhodné nechat naočkovat proti infekční rýmě a proti kočičímu moru.
Odčervování
Důležité je i pravidelné odčervování zvířat. Štěňata se s vnitřními parazity už rodí, ale mnohdy se nakazí z mateřského mléka, stejně tak tomu je i u koťat. Mláďata i dospělé trápí tasemnice a škrkavka, proto je rovněž vhodné dodržovat očkovací kalendář. U pejsků se začíná již ve 2 týdnu jejich věku, u kočiček ve 4 týdnu života. Další očkovací látky se aplikují po 14 dnech do 12 týdne života. Přeočkování se pak provádí v pravidelných nebo mimořádných intervalech. O tom vás budeme informovat v naší ordinaci.
Kastrace
Dalším důvodem návštěvy v naší ordinace je provedení kastrace. Naši klienti se nás často ptají zda kastrace je nutná nebo ne. Většinou mají obavy, že pes ztloustne a kočka přestane chytat myši. Nemusíte se ale obávat ani jednoho. Přesto ale je třeba vzít v potaz, že se jedná o operační zákrok, po kterém je nutné opatrné zacházení se zvířetem. Kastraci doporučujeme po prvním hárání fen u koček při prvním mrouskání. Kastrací tak zamezíte nepříjemným projevům, které jsou spojeny s tímto obdobím. Zvířata jsou v této době značně nervózní, někdy i agresivní a pokud žijí s vámi v bytě, nevyhnete se mimořádným úklidům. Kastrace je prevencí onemocnění dělohy, vaječníků a také snížení pravděpodobnosti rakoviny mléčných žláz. U psů a kocourů se provádí orchiektomie, nebo-li odstranění varlat. Operaci je vhodné provést po 6 měsíci věku. Zvláště kocouři se pak méně toulají a více se zdržují v domácím prostředí. Kastrace se provádí v úplném znecitlivění a jejím principem je vyjmutí všech rozmnožovacích orgánů. Vykastrovaná fena již nebude mít nikdy štěňata a neprojeví se u ní pudy vyvolané pohlavními hormony. Důvody kastrace mohou být různé. Preventivní kastraci volí majitelé, kteří mají doma společně s fenkou psa a nebo neokážou fenu v době hárání ohlídat. Klasickým příkladem je fena, která volně pobíhá po zahradě a v tomto období se kolem plotu objevuje množství ženichů, kteří se k ní mermomocí chtějí dostat. Proto je vždy lepší nechat fenu vykastrovat, než dvakrát v roce chodit na umělé přerušení gravidity, nebo ji nechat stále rodit a tak vyčerpávat její organismus. Vykastrované zvíře je klidné, nestresované. Zákrok provádíme ambulantně a čtyřnohého pacienta předáváme ihned do domácí péče jeho majiteli. Až přinesete fenku domů, uložte ji na zem na matraci nebo na deku, ať se probudí v suchu a teple. V žádném případě ji nedávejte na postel nebo na křeslo, neboť po narkóze nedovede ještě plně ovládat rovnováhu těla a pád i z malé výšky může zapříčinit frakturu. Po cestě domů ji umístěte v autě na zadní sedadlo, malé plemeno do tašky. Musí mít krk a hlavu nataženou, aby byly zajištěny volné dýchací cesty. Každé zvíře se po operaci budí jinak, ale ve většině případů spí asi tak tři hodiny po zákroku. Závisí to především na aktivitě metabolismu jater a ledvin, které odbourávají použitá anestetika. Po probuzení fenka začne chodit, první co hledá je miska s vodou, proto ji mějte připravenou při ruce. Jíst může v menším množství cokoliv. Může se stát, že po prvním jídle a pití začne zvracet, ale to vás nemusí vyvádět z míry, neboť se jedná o doznívající narkózu. Druhý den po operaci by měla fenka již jíst cokoliv v obvyklém množství, ale pokud bude zvracet nebo odmítat potravu, zavolejte nebo rovnou přijeďte do ordinace. Neponechávejte ji déle v tomto stavu a bez pomoci, potom by mohlo být na léčbu pozdě. Včasné podání výživy, vitamínů a úprava rozbouřeného metabolismu jí navrátí vitalitu a chuť do života. Toto pooperační doporučení platí pouze pro preventivně kastrované a zdravé fenky. Pokud je ale zákrok –kastrace- prováděn jako součást léčby, musíte docházet na časté kontroly, injekce, nebo podávat léky a vitamíny. Stehy po zákroku vytahujeme asi za deset dní a během této doby je zvíře úplně fit. To znamená, že přijímá stavu bez problémů, močí, nezvrací a nelíže si ránu. Olizování rány právě bývá velkým problémem, protože by snadno mohlo dojít k potrhání stehů. Řešíme to košilkou a plastovým náhubkem, které musí mít po celých 24 hodin, aby si ránu nerozlízala, jinak si do ní zanese infekci a následné hojení je pak zdlouhavé a i zbytečné. Fenky se nezvyklému obleku zpočátku brání, ale nesmíte ustoupit, pamatujte, že jednáte jen v jejím zájmu. Budete-li dodržovat těchto rad, během deseti dnů se vše vrátí opět do normálních kolejí.
Průjmová onemocnění
Průjem způsobený onemocněním tenkého střeva vede ke sníženému vstřebávání živin. Průjmové onemocnění může vzniknout jako následek jiného onemocnění například z infekce, onemocnění ledvin, endokrinologického onemocnění nebo působením různých toxinů či léčiv. Nejprve se snažíme vyloučit přítomnost jakéhokoliv střevního parazita obvyklými testy. Velmi často dochází k těmto onemocněním pozřením nevhodného nebo závadného krmiva. Léčba těchto stavů je téměř vždy založena na dietě. To znamená podávání lehce stravitelné potravy s nízkým obsahem tuku.